Po ukončení těžební činnosti bývá krajina pustá, nehostinná a svým vzhledem připomíná měsíční krajinu. Cílem je navrátit jí opět hezkou tvář. Problém je však způsob, jak tato tzv. rekultivace krajiny probíhá.
Existují různé přístupy, z nichž běžnější je bohužel ten umělý a poněkud sobecký způsob, který jde proti přirozené divokosti zdravé krajiny. Co přesně si představit pod pojmem rekultivace krajiny a která místa na území ČR už prošla rekultivací?
Rychlá transformace krajiny
Krajina se v průběhu milionů let – byť pomalu a mnohdy neznatelně – měnila a samovolně stále mění v důsledku erozí, pohybu tektonických desek a dalších vnějších vlivů. Největší a nejrychlejší dopad na stav zemského povrchu má však lidská činnost – zejména těžba hnědého a černého uhlí, která zásadně přetváří ráz krajiny v České republice.
Co je rekultivace krajiny
Těžba nerostných surovin po sobě zanechává rozsáhlé plochy bez života a cílem rekultivace krajiny je vzniklé jámy a vytěžené pískovny nejprve zahladit zeminou nebo zatopit vodou a následně z nich vytvořit člověku prospěšné území, ovšem bez ohledu na diverzitu fauny a flóry. Umělá obnova krajiny jde tedy přímo proti zdravému fungování přírodních zákonů.
Další možností je ponechat těžbou zasažené území svému osudu a umožnit, aby se postupně obnovilo samo. Je jasné, že proces „vzpamatování se“ neprobíhá ze dne na den, ale vyžaduje delší čas. Tato přirozená obnova se však paradoxně vyskytuje až jako poslední na seznamu a mnohem častěji se přistupuje k rekultivaci krajiny lidskou činností.
Jak probíhá rekultivace krajiny
K aktivní obnově vytěžené krajiny je zapotřebí nejen poměrně dlouhá doba, ale především obrovské investice do projektů obnovy, které krajině uměle vrací hezký vzhled. Tento proces rekultivace krajiny se obvykle skládá ze dvou fází:
- Technická rekultivace – vymodelování nového terénu za pomoci těžké techniky. Takový povrch však ještě několik let neustále pracuje (sedá a pohybuje se), a proto zde není možné ihned začít stavět a je potřeba počítat se změnami půdy.
- Biologická rekultivace – oživení nově vytvořené plochy, které zahrnuje dostatečné hnojení a postupnou přeměnu půdy z hlediska její kyselosti a struktury tak, aby na ní mohl znovu vzniknout život. To se neobejde ani bez kypření, osevu a dalších mechanických úkonů, které mají za cíl půdu zúrodnit, zatravnit a zalesnit.
Ale! Při rekultivaci se běžně používají celoplošné chemické postřiky, které půdu chrání před škůdci a plevelem. To má však negativní dopad na spodní půdy a kvalitu půdy i plodin.
Typy rekultivace krajiny
Vytěženou krajinu je možné uměle zatraktivnit. Jak, to záleží na typu aplikované rekultivace:
- Zemědělská rekultivace – tvoří se nová pole, louky, vinice nebo sady, kde však není prostor pro divokou vegetaci, která by přilákala rozmanité živočichy a hmyz.
- Lesnická rekultivace – vznikají nové lesy, jenomže bohužel z velké části převážně monokultury, které navíc obsahují nepůvodní nebo dokonce invazivní druhy stromů. A víte jaká je historie českých lesů?
- Vodohospodářská rekultivace – vytěžené lomy se napouští vodou a vznikají nová jezera, obnovují se říční ekosystémy a zavodňuje se vyprahlá oblast.
- Rekreační rekultivace – zakládají se rozsáhlé rekreační oblasti, letiště nebo golfová hřiště, parky a často zde patří i nově vzniklá jezera, která slouží ke koupání.
Nejlepší rekultivace krajiny je ta čistě přirozená nebo alespoň přírodě blízká. To znamená, že se na nehostinném území vytvoří nový život samostatně a divoce, případně jen s minimálním zásahem člověka, čímž mohou vznikat vzácné druhy rostlin a živočichů.
Smutná fakta: Cílem rekultivátorů je obecně co nejrychleji zahladit stopy těžby, přičemž není brán ohled na ekologické funkce nově vzniklých povrchů. Problém je z velké části také v zastaralých a neprovázaných právních předpisech (aktuálně se rekultivace krajiny řídí tzv. horním zákonem 44/1988/Sb.) a nedostatečné informovanosti veřejnosti o způsobu nakládání s vytěženou oblastí. Přitom rekultivační zásahy krajinu často ještě více znehodnocují a potlačují geomorfologickou diverzitu. Opačným příkladem jsou některé malé zasypané haldy na území ČR staré padesát až sto let, které neprošly rekultivací a na nichž díky tomu v současné době není poznat, že se jedná o uměle vytvořené celky.
Historie rekultivace krajiny v ČR
Počátkem 20. století prováděli rekultivaci krajiny sami havíři a kolem roku 1950 vznikaly, zejména na Ostravsku, programy pro rekultivaci těžbou zasažených ploch. V 60. letech se krajina nejčastěji rekultivovala v zemědělskou půdu, v 80. letech se zvýšil zájem o budování rekreačních oblastí a v 90. letech bylo trendem napouštění velkých rekultivačních jezer.
Obecně měnila ráz krajiny v České republice industrializace a další významné milníky v české historii. Pro kompletní přehled o tom, jak se nakládá s přirozenými a divokými přírodním celky na našem území, se vyplatí znát také historii ochrany přírody v ČR.
Příklady rekultivace krajiny
- Důl Benedikt – těžba zde probíhala od poloviny 19. století až do roku 1963. O rekultivaci dolu se vedly spory, až nakonec došlo k jeho zatopení a přeměnu ve sportovně rekreační areál Benedikt o rozloze 4,7 ha.
- Lom Vrbenský – v dole se těžilo od roku 1886 a přesně o 100 let později zde započala rekultivační činnost, z níž vzešlo jezero Matylda o rozloze vodní hladiny 38,7 ha a Autodrom Most, jehož výstavba trvala 5 let.
- Lom Chabařovice – těžba začala v roce 1977 a skončila roku 1991. Během této doby se zde vytěžilo 61,7 milionů tun uhlí. Následně bylo území zaplaveno a bývalý hnědouhelný důl Chabařovice se proměnil v jezero Milada, což je se svou rozlohou 252,2 ha aktuálně největší české rekultivační jezero. Rekultivace trvala více než 20 let – z toho jen napouštění zabralo 9 let (2001–2010) – a vyšla na 5,4 miliardy korun.
- Důl Robert II – provoz dolu skončil v roce 1987 a už v září 1997 zde stálo dostihové závodiště známé pod označením Hipodrom Most. Plocha má velikost 82 ha a zahrnuje 1 800 metrů dlouhý dostihový ovál a zatravněnou tribunu, jež pojme 40 000 diváků. V roce 2014 se areál rozšířil o první fotbalgolfové hřiště v České republice.
Budoucí rekultivace krajiny v ČR
Další rekultivace proběhly například také na Sokolovsku v podobě jezera Medard o rozloze 70 ha nebo v Podkrušnohoří, kde se během 50 let objevilo 140 milionů nových stromů. V plánu je zde po kompletním ukončení těžby (do konce roku 2050) zatopit vytěžená místa a vytvořit pod Krušnými horami vodní nádrže o celkové kapacitě 2,3 mld. m³ vody.
Ve vodní plochy se v budoucích letech promění také doly Tušimice, Vršany a Bílina nebo důl ČSA a lomy Jiří a Družba. Dokončení se odhaduje kolem roku 2040.
Není pochyb o tom, že těžba a následná rekultivace krajiny mají ohromný dopad na životní prostředí. Golfová hřiště a rekreační centra jsou sice krásná, ale z dlouhodobého hlediska se jedná o mrtvou plochu, která jen ubírá prostor k životu stromům, rostlinám a živočichům. Stejně tak mizí močály a zdravě fungující biotopy se mění v ornou půdu s velmi nízkou ekologickou hodnotou. To přece nechceme.
Podpořme diverzitu a omezme vše, co má negativní vliv na životní prostředí. Jen tak máme šanci zmírnit klimatické změny. Začít můžeš malými krůčky hned teď. Připravili jsme pro tebe více než 40 tipů, jak chránit životní prostředí a co pro něj můžeš udělat už dnes.
