Kam až sahají počátky ochrany přírody v Česku, jaká je nejstarší přírodní rezervace a které historické dokumenty pomohly zachovat divokost přírodních oblastí na českém území? Udělej si obrázek o historii ochrany přírody v ČR a aktivně se zapoj do její budoucnosti.
Jak to bylo kdysi?
Historie ochrany přírody v Česku byla, asi jako všude ve světě, řízená potřebami panovníků. Ve Středověké Evropě proto chránili zejména královské lovecké revíry a monopolizovali lov zvěře pro krále a jeho dvořany.
Války, zemědělská výroba a těžba dřeva poměrně zpustošila divokou přírodu, a i když ještě na světě nebylo zdaleka tolik obyvatelstva, infrastruktury a dalších vymožeností moderní doby, krajina, fauna a flóra už značně utrpěly. Bylo potřeba zasáhnout.
První chráněná území přírody
První chráněné přírodní plochy začaly vznikat počátkem 19. století, kdy se pokrokoví lesníci nebo majitelé rozsáhlých šlechtických panství rozhodli zachovat poslední zbytky člověkem nedotčené přírody.
Všechna tato chráněná území byla však pouze soukromá a před vznikem samostatného Československa jich bylo na českém území jen několik.
Začalo to Žofínským pralesem
Žofínský prales, první, a tedy nejstarší národní přírodní rezervace a zároveň jedna z nejstarších rezervací v Evropě letos slaví 185 let. Nachází se v Novohradských horách, jižně od Českých Budějovic a poblíž hranic s Rakouskem. Nedaleko od ní se rozprostírá další přírodní krása – prales Hojná voda.
Obě tato místa prohlásil v roce 1838 za chráněnou lokalitu tehdejší majitel panství Nové Hrady hrabě Jiří František August Buquoy. Jednalo se o vůbec první vědomou ochranu pralesovitého porostu na našem území.
„Při své dnešní pochůzce v polesí lužnickém našel jsem …. prales, vzbuzující obdiv a úctu svým stavem. Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody, vzdáti se v ní veškerého lesohospodářského těžení a přikazuji Vám, abyste dalšími rozkazy uvedl tuto moji vůli v skutek, aby v této části žádné dříví se nekácelo, stelivo nehrabalo a drobné dříví nesbíralo, zkrátka, aby vše bylo ponecháno v dnešním stavu,“ takto dal tehdy podle historiků hrabě písemný pokyn svému lesnímu správci.
Žofínský prales i Hojná voda nyní spadají pod chráněnou krajinnou oblast (CHKO) Blanský les.
Ochrana přírody v Československu
Během první republiky (1918–1938) působili jako ochránci přírody tzv. konzervátoři a zpravodajové státní ochrany přírody, kteří byli jmenováni už za Rakousko-Uherska.
V jejich čele stál generální konzervátor Rudolf Maximovič a výkonnými orgány ochrany přírody byly v té době dva památkové úřady: v Praze a v Brně. Z nich později vznikl Památkový ústav se sídlem v Praze a pobočkou v Brně.
Práce těchto konzervátorů pomohla utvářet nové přírodní rezervace, jejichž počet se v průběhu 14 let zvýšil z 20 na 160 chráněných území. Tím se podařilo podchytit nejcennější přírodní lokality, z nichž největší byly Teplické skály o rozloze 1 270 ha.
Ochrana přírody za socialismu a po roce 1990
Za socialismu nebylo jednoduché vyvinout jakoukoliv aktivitu bez zásahu politického systému. I přesto v roce 1969 vznikl TIS – Svaz pro ochranu přírody a krajiny, který se v následujících deseti letech zasadil o mnohá zlepšení v oblasti ochrany přírody. V roce 1979 jej pak nahradil ČSOP – Český svaz ochránců přírody, jenž působí dodnes.
Zájem o ochranu přírody roste
Výrazným seskupením se v 80. letech 20. století stalo hnutí Brontosaurus, které se dostalo až do nejpopulárnějšího mládežnického časopisu Mladý svět a motivovalo další zájmové organizace. A přesně těmito malými krůčky význam ochrany přírody rostl.
Nevyhnutelný krok
Bohužel ani to, ani předpisy nezastavily mizení vzácných druhů rostlin, živočichů a zvěře. Bylo potřeba zasáhnout přísněji.
Pákou na pytláky se stal zákon České národní rady č. 65/1986 Sb., tzv. sankční dodatek, který poprvé umožnil udělovat sankce a pokuty za poškozování přírody. Likvidaci dřevin a zeleně mimo les pak omezila vyhláška č. 177/1987 Sb.z roku 1987.
Zajímavost: Nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v Česku je Český ráj (1955) a nejstarším národním parkem v Česku je Krkonošský národní park (1963).
Počátky „papírové“ ochrany přírody v ČR
Počátky ochrany přírody v Česku sahají do 12.–14. století, kdy se začala psát její historie.
V jakém roce vznikl první zákon o ochraně přírody a krajiny nebo který časopis pomohl s propagací péče o přírodu? Tato data se výrazně podílela na vývoji ochrany přírody v ČR:
- 1189 – kníže Konrád Ota vydal nejstarší český zákoník nazývaný Statuta Konrádova (též Statuta knížete Oty), v němž se píše o ochraně lesů, vodních živočichů a zvěře před pytláctvím. Zejména krádež dřeva popisuje také Kniha rožmberská z roku 1360, nejstarší česky psaná odborná práce právního charakteru.
- 1436 – dekret krále Zikmunda Lucemburského uzákonil ochranu zvěře v královských lesích v Čechách. Tradičním královským revírem bylo například Křivoklátsko – CHKO (1978) a biosférická rezervace UNESCO (1977).
- 1721 – významný feudál Adam Schwarzenberg vydal předpis k ochraně medvědů na Šumavě. O několik desítek let později se k němu v roce 1800 přidal Josef Schwarzenberg, který vyhlásil ochranu medvědů na krumlovském panství. Schwarzenbergové jsou dodnes známí svým pozitivním přístupem k ochraně přírody.
- 1946 – poprvé vyšel odborný časopis Ochrana přírody, který umožnil informovat veřejnost o ochraně přírody na českém území. Pravidelně vychází dodnes.
- 1956 – byl schválen první zákon o ochraně přírody (č. 40). Později v roce 1992 pak vznikl moderní zákon č. 114/1992 Sb. se zaměřením nejen na ochranu přírody, ale také krajiny. Jako objekt ochrany definuje volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, nerosty, horniny, paleontologické nálezy, ekologické systémy a krajinné celky i vzhled a přístupnost krajiny.
- 1990 – vzniklo samostatné Ministerstvo životního prostředí, které má na starosti podporu ochrany přírody a krajiny a řešení otázek s tím spojených.
- 2004 – Česká republika vstoupila do Evropské unie a stala se součástí Natura 2000, což je soustava chráněných území v EU, která dohlíží na nejvzácnější a nejohroženější druhy živočichů, rostlin a nejvzácnější přírodní stanoviště.
Šlechtické rody zachraňují památky a přírodu
Historie ochrany přírody v ČR je nepochybně spjatá také s českými šlechtickými rody, které se dlouhodobě snaží o to, aby historické stavby i přírodní památky zůstaly v dobrém stavu pro současnou veřejnost i pro další generace.
Vzhledem k nekonečným přím o majetek z dob komunismu a obrovským investicím na rekonstrukce to mnohdy není snadné, ale i přesto se například Šternberkové, rod Kinských nebo rod Lobkowiczů soustavně pokouší o zachování a obnovu významných míst v Česku.
Historie názvů chráněných oblastí v Česku
Rok 1838 představoval z hlediska historie prvopočátek ochrany přírody v Česku pro další generace. V té době se chráněné oblasti označovaly jako rezervace či pralesní rezervace, až v Československu (ČSR) vznikla první oficiální kategorie: přírodní rezervace.
V dalších letech se označení měnila. Mohli jsme se setkat s pojmenováním státní přírodní rezervace, chráněný přírodní výtvor nebo chráněný park a zahrada. Nic z toho už neexistuje a z let minulých se zachovaly pouze kategorie národní park a chráněná krajinná oblast.
Současné názvy + příklady
Nyní jsou typy ochrany přírody a krajiny jasně vymezeny podle svého zaměření na obecnou a zvláštní.
Zvláštní ochrana přírody a krajiny se pak dále dělí na ochranu druhovou a ochranu územní, kterou můžeme ještě rozdělit dle velikosti na velkoplošnou (národní parky a CHKO) a maloplošnou (ostatní).
Jaké zvláštní typy ochrany přírody a krajiny na našem území najdeme a kolik jich je?
Územní ochrana přírody
- Národní parky (NP) – značnou část území zaujímají přirozené nebo člověkem jen málo ovliněné ekosystémy. Rostliny, živočichové i neživá příroda zde mají velkým význam pro vědu a výchovu, a to na národní i mezinárodní úrovni. (Národní park Šumava od 1991; celkový počet 4)
- Chráněné krajinné oblasti (CHKO) – harmonicky utvářená krajina, na níž se z velké části nachází přirozené lesní a travní ekosystémy a někdy také dochované historické památky. (Jeseníky od 1969; celkový počet 26)
- Národní přírodní rezervace (NPR) – území s velkou přidanou hodnotou, tedy něčím jedinečné nebo významné v národním či mezinárodním měřítku. (Dářko od 1933; celkový počet 109)
- Národní přírodní památka (NPP) – významný přírodní útvar, který formovala příroda nebo člověk a který slouží jako památka pro příští generace. (Babiččino údolí od 1952; celkový počet 125)
- Přírodní rezervace – ekosystémy typické pro příslušný region nebo oblast. (Sokolí skála od 1949; celkový počet přes 800)
- Přírodní památka – obdobné území jako NPP, jen regionálního významu. (Drátenická skála od 1976; celkový počet přes 1 500)
- Další chráněné útvary – přírodní parky, jeskyně a mokřady.
Druhová ochrana přírody
Druhová ochrana přírody spočívá v ochraně a nedotknutelnosti ohrožených nebo vzácných druhů rostlin a živočichů. Příkladem je u nás dudek chocholatý nebo javor klen.
Úplný seznam chráněných organismů lze nalézt ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/92 Sb. včetně jejich dělení podle stupně ohrožení.
Zapoj se i ty do ochrany přírody a krajiny v Česku
