Rybníkářství se v Česku těší hojné popularitě. A to už od pradávna. Jeho historie totiž sahá až do 11. století, kde o něm najdeme písemné zmínky například v Kosmovo kronice. Ryby z Čech byly proslaveny po celé Evropě. Proč? A jakou roli v tom má Třeboňsko a šlechtické rody? Dočtete se dál.
Vezměme to rovnou od lesa (nebo spíše od rybníku) a řekněme si, co to samotné rybníkářství je.
Rybníkářství je chov a lov ryb v rybníce či chovném zařízení. V tomto odvětví jsou známé a oblíbené i například i sádky, což jsou umělé vodní nádrže určené k chovu nebo k převozu ryb určených k prodeji nebo násad, příkopové rybníčky či jiné vodní nádrže.
Historie rybníkářství v Českých zemích
Rybníky českou krajinu značně proměnily. O tom, jak moc velký vliv měly na ráz krajiny a některých regionů jsme psali například tady. Okolí mnohdy změnily k nepoznání.
A kde se celé rybníkářství vzalo? První dochované písemné zmínky o rybnících nalezneme už v Kosmově kronice z 11. století. To ovšem znamená, že už rybníky existovaly a byly nějakým způsobem využívány. Přesné století jejich vzniku tak podle historiků určit s přesností nelze.
Výstavba rybníků pro chov ryb pak do českých zemí dostala přibližně ve 12. století. Chovem ryb se tehdy zabývala především církev. Už jen proto, že ryby mají v bibli výsadní postavení a jsou postním jídlem. Mniši je tak měli i jako oblíbenou pochoutku.
Ve 13. a 14. století pak už bylo rybníkářství zcela běžnou záležitostí, ne však v rozsahu velkých vodohospodářských systémů, ty byly budovány až později. K výstavbě chovných rybníků se nově přidala i šlechta a výjimkou nebyla ani města.
První vlna rozmachu rybníkářství
První vlna velkého rozmachu rybníků u nás přišla za vlády Karla IV. Ten v nich viděl nejen obživu pro lid, ale i přínos pro krajinu, zásobárnu vody, zdroj hnojiva a v neposlední řadě si uvědomoval i jejich estetickou hodnotu. Však to sami určitě znáte, pohled na rybníky je prostě krásný.
K největším rybníkům z té doby patří Máchovo jezero, které bylo původně rybníkem, jeho hráz vybudoval bezdězský purkrabí Tista. A ještě jedna zajímavost: tehdy se v rybnících téměř výhradně chovali kapři.
Zlatá éra rybníkářství
Ačkoliv rybníků bylo víc a víc, trh s rybami stále nebyl přesycen. Tento rychlý rozvoj však zanedlouho přerušily na nějaký čas husitské války. Pro stavbu rybníků bylo velmi důležité, aby se dlouho neválčilo. V českých zemích války končily v 70. letech 15. století a tehdy započala i takzvaná “zlatá éra rybníkářství”.
V tomto zlatém věku se v rybníkářství angažovali stále především šlechtické rody. Z dnešního Třeboňska, kde jsou rybníky opravdu na každém rohu, vybudovali rybníkářskou oblast Rožmberkové a Pernštejnové zase stavěli významné rybniční pánve. Především na Pardubicku a Poděbradsku.
16. století plné monumentálních vodních staveb
V 16. století začaly vznikat opravdu velké rybniční soustavy, které byly především na šlechtických velkostatcích. Za zmínku určitě stojí velkolepý plán obrovské rybniční soustavy s názvem Zlatá stoka, kterou má na Třeboňsku na svědomí Štěpánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Měří téměř 48 kilometrů a jeho dnešní funkcí je zabezpečení cirkulace vody z řeky Lužnice k jednotlivým rybníkům.
V druhé polovině 16. století pak již zmíněný Jakub Krčín (v rožmberské službě) založil opět na Třeboňsku známý monumentální rybník Rožmberk (s rozlohou 1 060 hektarů), Svět a umělý kanál Novou řeku, který spojuje Nežárku s Lužnicí. České země se prostě a jednoduše začaly plnit vodou.
Víte, že? Povodně, které nastaly téměř ihned po dokončení Rožmberka v roce 1590 a stejně silné v roce 2002 jasně ukázaly, že objemem zachycené vody je Rožmberk naprosto nepostradatelný ve vodohospodářském systému?
Dalším z velmi významných rybníkářů byl Mikuláš Ruthard z Malešova, který rybníkářství poznal ve službách Pernštejnů. Jeho životním dílem se stala rybniční soustava v oblasti Chlumu u Třeboně. Hlavními rybníky jsou dnes známé jako Staré jezero, Starý Hospodář, Podsedek, Staňkovský rybník a rybník Hejtman.
Zajímavosti:
- Staňkovský rybník je nejdelší a nejhlubší rybník v Česku.
- Rybník Rožmberk je svou rozlohou největší rybník v Česku.
- Výpust Samice, používaná v minulosti při výlovech rybníka, má tragickou historii. Na místě dnes najdeme kamenný pomník s vyrytými rybami s nápisem: Zde byl ubit pytlák pro tři kapry. Jde o připomínku tragické události z roku 1846.
- Třeboňsku se přezdívá kraj dvojího nebe. Důvodem je bezmála pět set rybníků, v nichž se nebe odráží na jejich hladině.
- Prvními, kdo v Evropě stavěli rybníky, byli Římané.
- Třeboni se přezdívá mimo jiné i České Finsko. Především kvůli aktivitám, které jsou s rybařením a rybníkařením spojené.
Brambory místo ryb
Koncem 18. a začátkem 19. století nastala pro rybníky doba temna. Začalo jejich rušení ve velkém. Během padesáti let byla v Čechách zrušena více než polovina vodních ploch a asi nejvíce za to mohla změna v zemědělství.
Více než chov ryb teď lidi zajímalo pěstování plodin. Nebo je to alespoň zajímalo více, než do té doby. Chtěli, aby rostlinná produkce byla na podobné úrovni, jako ta živočišná. Na místech rybníků začaly vznikat nové louky (především kvůli hnoji) a nová pole (například kvůli pěstování brambor).
Z existujících rybničních soustav se zachovaly hlavně ty jihočeské. Důvodem bylo především to, že zrušením rybníků na místních málo úrodných půdách nebylo mnoho co získat. Celá oblast byla z velké části pokryta močály nebo rašeliništi, které bylo složité odvodnit a nebyly úrodné. V jiných oblastech Čech a Moravy však probíhalo rušení rybníků v takovém intenzitě, že z někdejších rybničních soustav zbyla pouhá torza.
Oficiální rušení rybníků kvůli půdě
Zemědělská půda podle oficiálních prohlášení měla být začátkem 19. století ideálně všude tam, kde to bylo možné, z důvodu efektivního hospodaření. Mnoho rybníků tak nenávratně zaniklo. Nejvíce se jich udrželo na Třeboňsku, rybníkářské velmoci.
Rybníky v majetku státu
I za první republiky se rybníkářství dařilo. V prvním desetiletí po vyhlášení republiky vznikla ve Vodňanech v roce 1920 například rybářská škola a o rok později v Praze státní rybářský výzkumný ústav. Po válce 2. světové válce pak přešly rybníky do majetku státu a vznikl podnik Státní rybářství.
Úspěch až do současnosti
Ať už to v historii bylo, jak to bylo, dodnes můžeme na rybníkářskou historii Českých zemí nahlížet jako na velmi úspěšnou.
K novému rozmachu rybníkářství došlo ještě v druhé polovině 19. století a především pak po revoluci v roce 1989. Vznikly totiž nové společnosti zaměřené na produkční chov ryb a velký “boom” zaznamenalo i sportovní rybářství a lov na udici. Rybaření byla oblíbená kratochvíle pro více a více lidí.
Rybníkářství jako zábava
Na území Česka se v současné době nachází více než 24 tisíc rybníků a vodních nádrží, jejichž celková plocha představuje 52 tisíc hektarů. Rybníkářství už navíc není spojené jen výhradně s výdělečnou činností. Mezi společensky oblíbenou akci určenou pro děti i dospělé se řadí například podzimní výlovy rybníků.
Pokud chcete do historie rybníkářství nahlédnout i dnes, můžete navštívit například jihočeskou Třeboň a v ní Dům přírody Třeboňska nebo Dům Štěpánka Netolického se stálou expozicí, věnovanou třeboňskému rybníkářskému dědictví. A rybníkářství se neméně věnuje například i expozice v Národním zemědělském muzeu v Praze.
Sledujte nás, ať vám nic neunikne
Zajímá vás ještě víc o tom, jak vznikala historická krajina Česka a jak ji kromě rybníků ovlivnily třeba i lesy? Přečtěte si náš článek na blogu a sledujte nás i na našich sociálních sítích. Pravidelně pro vás připravujeme zajímavé články, zajímavosti a aktuality, abyste byli v obraze a nepřišli o žádnou zajímavou akci spojenou s českou přírodou.
